Bechyně křesťanská, katolická a klášterní

Podařilo se mi vyhecovat sám sebe. Bechyně a "K". Čím víc "K", tím lépe. Dnešní bechyňské téma se tak přímo nabízelo...

Bechyňský klášter. První se v něm byli usazeni minorité koncem 13.století. Ale z té doby nezůstal kámen na kameni. Husité...

Proč oni vlastně husité tak urputně ničili výzdobu kostelů a klášterů, případně je samotné? Ikonoklasmus... Česky obrazoborectví. (Proti tomu existuje ikonodulství. Výraz obrazomilství jsem však nikdy neviděl, neslyšel.) Obrazoborectví má oporu v Písmu...

"Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit." To je do moderní češtiny převedenná část původního hebrejského druhého přikázání.

Ze stejných důvodů kalvinističtí kneží Bedřicha Falckého, našeho Zimního krále, poničili výzdobu Chrámu sv.Víta na Hradčanech. Husité bývali o 200 let dříve ještě důslednější. Já vím, zjednodušuji. A to tak, že hodně. Ale nechám to tak.

A hned problémek. Odkud ten klášter mám jako nafotit? Tohle je přes Lužnici. Výřez.

Od města...

Od města z druhé strany... Povšimněte si přistavěné kaple sv.Karla Boromejského (původně tam gotická zasvěcená sv.Barboře) ve stylu dynamického baroka... Ale to zas míchám jablka s hruškami. Ne, že by to u mě bylo něco nového...

Takže klášter byl pustý asi 70 let. Pak sem přišli františkáni. Klášter byl znovu otevřen po roce 1491. Taková ta Vladislavská gotika...

Tomuhle se říká sklípková klenba. Né té popelnici! Stropu.

Tak ještě jednou, jednoznačně.

No když už jsem uvnitř... Řada zpovědnic. Po skončení Třicetileté války se z toho tady stalo poutní místo a davy sem proudily. Zpověď je podmínkou ke svatému přijímání... Já tu chronologickou dějovou linii snad neudržím!

V klášterní budově se fotit smí. V samotném kostele ne. Ale nevydržel jsem, odpusťte bratři františkáni... Po revoluci jim byl majetek vrácen.

Tak. V roce 1622 vyrabovalo a poničilo klášter protestantské vojsko. Ale tentokrát kameny na kamenech zůstaly. Čemuž napomohly četné zázraky.

Kulky se odrážely od svatých obrazů a zabíjely ty, kteří je vypustili. Na oltáři vidíte pietu. Pannu Marii s mrtvým Synem v náručí. Protestanský voják usekl Panně Marii hlavu mečem. Hlava se k němu kutálela a na něj mluvila... Voják zešílel.

Takže při zničení husity žádné zázraky. Při ničení o dvě stě let později se s nimi zato roztrhl pytel. Lidé byli gramotnější. A ideologická válka byla v plném proudu. Obě strany se neštítily ničeho. Ani fake news v rámci hybridná války... Popravděm nevím, jak to tenkrát bylo.

A ještě ten oltář... Rozhodla se zaplatit a postavit Bechyňským sama Marie Terezie. Ale zemřela. Její vůli splnil její syn Josef. Ten uzaviratel kláštěrů a kostelů...

Vidíte bývalou klášterná klášterní zahradu. Ty obvodové zdi na konci, to je zbytek špitálu, co dal ke klášteru přistavět pan Petr Vok z Rožmberka, když mu Bechyně patřila.

Střídalo se tu mnoho rodů. A každý něco přidal, něco zboural a něco upravil...

Ale kam se starými náhrobky? Nechat je opřené na chodbě... Je to určitě správné řešení?

Rajský dvůr... Průvodkyně nás honí jak nadmutou kozu...

Mají to tu od františkánů pronajaté keramici a nějaké kroužky místní lidové školy umění. Všude se nedostaneme.

Něco si fotím vysloveně v běhu, že si to přečtu až doma.

Tohle je pohled od města... Domy stojí skoro až před klášterem. S mobilem se slušná fotografie zepředu udělat prakticky nedá...

Tohle je ze zámeckého parkánu... Fotka jako taková by ještě ušla. Ale z kláštera z ní toho mnoho vidět není...

A takový husitský truc na závěr... Centrální náměstí. Rok 1918. Trůn padl, oltář se kymácí... My to těm katolíkům pěkně nandáme!

Ale stálo by to peníze... Tak nic, no.

Tak si aspoň zanotujme tu naši populární "Hranice vzplála"... Jestli vydržíte poslouchat alespoň celou minutu. Já to nikdy nedám.

P.S.: A už se mi to "K" zošklivilo... Dám si příště Bechyni nějak jinak.