Army Day, 18.5.2024, Prague, Czech Republic, Part 1, Tasting

I don't know if that's the case in all states. My country is part of NATO. A few times a year our army shows the general public what weaponry it has. There are also training demonstrations. The taxpayer has a right to know what has been purchased with his tax money.

I commute to work about 20 minutes by tram. I take a newspaper on the way. I read there that there's going to be an Army Day again. I decided to stop by.

This Army Day was held in and around the downtown shopping mall. This has its advantages. A lot of people can get here easily. That has its disadvantages. It would be difficult and expensive to bring the heaviest army equipment - tanks and tracked vehicles in general - here. That's why the heaviest equipment was missing this time.

With this photo of the descriptive sign I return to the first picture. I live in a democratic country. You can read almost everything about our military's numbers, organization and equipment on Wikipedia.

This is one of our oldest weapons. It started production in 1977. Its caliber, 152 mm, is not up to NATO standards. It's mainly used for kids to climb on it and see what the cannon looks like.

But this does not mean that, if necessary, grenades from this self-propelled howitzer could not kill.

I called this my first installment of my series on our military a taster. Yes, our military cooks for its soldiers, too. And on this day, they cooked for the public too.

It's nearing noon.

It was just 12 o'clock.

And this is my portion. It's just a taste. For a soldier in training, or God forbid in combat, a lunch like this would certainly not be enough.

Of course, our army has more modern kitchens. But they're not as stylish.

Thank you for reading. I want to continue this series for the next few days.

Army Den, Nákupní galerie Flora, 18.5.2024
Nevím, jestli to tak je ve všech státech. Moje země je součástí NATO. Několikrát do roka naše armáda předvádí široké veřejnosti, jakou disponuje výzbrojí. Také se předvádějí ukázky výcviku. Daňový poplatník má právo vědět, co bylo za jeho daně pořízeno.

Do práce dojíždím tramvají asi 20 minut. Cestou si beru noviny. V nich se dočtu, že se zase chystá Army Den. Rozhodl jsem se, že se tam zastavím.

Tento Army Den se pořádal v centru města, v nákupním středisku a jeho okolí. To má své výhody. Dostane se sem snadno hodně lidí. To má své nevýhody. Bylo by složité a drahé sem navézt tu nejtěžší armádní techniku - tanky a pásová vozidla vůbec. Proto nejtěžší technika tentokrát chyběla.

Touto fotografií popisky se vracím k prvnímu obrázku. Žiju v demokratické zemi. O početních stavech naší armády, její organizaci a výstroji si můžete skoro všechno přečíst na Wikipedii.

Tohle je jedna s našich nejstarších zbraní. Začala se vyrábět v roce 1977. Její ráže, 152 mm, neodpovídá standardům NATO. Používá se hlavně k tomu, aby po ní lezly děti a dívaly se, jak vypadá dělo. To však neznamená, že by v případě potřeby granáty z této samohybné houfnice nemohly zabíjet.

Nazval jsem tento svůj první díl série o naší armádě ochutnávkou. Ano, naše armáda také pro své vojáky vaří. A tento den vařila i pro všechny zájemce z řad veřejnosti.

A tohle byla moje porce. Je to jen ochutnávka. Pro vojáka ve výcviku, nebo nedej Bože v boji, by takový oběd určitě nestačil. A samozřejmě, běžně se vaří v modernějších kuchyních...

Když jsem uviděl to oznámení v novinách o konání Army Dnu (hnusný patvar) , vzpomněl jsem si na @pavelsku a jeho Dny NATO. Mám štěstí, že žiju v Praze. Tolik se toho tady děje, tolik je tady toho k vidění... Inspirace se válí na každém rohu a je snadno přístupná.

Navíc jsem synka poslal na školu v přírodě... Takže mám teď čas i docela chuť psát. Ale přiznávám, že ještě nevím přesně, o čem bude II.díl téhle série. Chci tam prokombinovat "Kecy starého zbrojnoše", seriál, který jsem plánoval a nikdy nenapsal, s tím, co jsem na Flóře viděl.