Picus viridis - Green Woodpecker - Žluna zelená

I’m not a regular nature observer, and certainly not a birdwatcher. I mean, I don’t own a good camera or wait around in places where a certain animal is likely to be found.

I live in a city with a population of one million. However, I live on the outskirts, in a place surrounded by nature. Almost every day, I come across a bird, a hare, a snail, an earthworm, a beetle, or a butterfly. On rare occasions, I encounter a fox or a wild boar.

I'm not going to write about the fact that I live less than a kilometer from the zoo. Animals don't escape from there as often now as they did about thirty years ago.

Nepatřím k pravidelným pozorovatelům přírody a už vůbec ne k pozorovatelům ptáků. Nejsem prostě #birdwatcher. Tedy v tom smyslu, že bych vlastnil dobrý fotoaparát a vyčkával někde v místech, kde je předpokládaný výskyt určitého živočicha.

Bydlím v milionovém městě. Nicméně žiju na jeho okraji, v místě obklopeném přírodou. Prakticky denně narazím na nějakého ptáka nebo zajíce, hlemýždě, žížalu, brouka nebo motýla. Výjimečně se potkám s liškou, srncem nebo s kancem.

Nebudu psát o tom, že bydlím ani ne kilometr o zoologické zahrady. Teď už jim zvířata neutíkají tak často, jako před nějakými třiceti lety.

When I encounter an animal, one of three situations usually occurs.

Situation 1. The moment is so ordinary to me that it doesn't occur to me to reach for my phone and take a picture.

Situation 2. I think about taking a picture, but I figure that by the time I’m ready, the animal will have run off or flown away anyway. So I don’t do anything. Of course, at that very moment, the animal seems to literally start posing.

Situation 3. This often follows from Situation 2. I reach for my cell phone. The animal waits until I'm almost ready, and only then does it disappear.

But today I'm describing an extraordinary situation. I just happened to have my cell phone in my hand when I saw a green woodpecker. Of course, it flew away as soon as it realized I wanted to take a picture of it and post it on Hive.

And so we arrive at Situation 4. I’m taking bad photos. Why are my photos bad? They’re taken on my cell phone. And I probably only know how to use a tiny fraction of the features it offers. I have my camera set up one way and never even explore how else it could be set up.

Why am I even posting such bad photos? I recently wrote somewhere that you can encounter practically anything on the grounds of the psychiatric hospital in Bohnice, Prague. So with this article, I’m proving that you can even encounter a green woodpecker there.

I've also made a resolution to write at least one article a week on Hive. I know there's no shortage of writers here, but there is a shortage of readers. Still, a resolution is a resolution.

This article was written in Czech and translated into English using an automatic translator.

Když se potkám se zvířetem, nastane zpravidla jedna ze tří situací.

Situace 1. Okamžik je pro mě natolik běžný, že mě nenapadne sáhnout po mobilu a fotit.

Situace 2. Napadne mě fotit, ale předpokládám, že než bych se připravil, živočich stejně prchne nebo uletí. A tak nedělám nic. Samozřejmě, zvíře v ten okamžik jako by doslova začalo pózovat.

Situace 3. Často se vyvine ze situace 2. Sáhnu po mobilu. Živočich si počká, až jsem skoro připravený a teprve potom zmizí.

Ale dnes popisuji mimořádnou situaci. Měl jsem zrovna mobil v ruce, když jsem uviděl žlunu zelenou. Ona pochopitelně uletěla, jakmile pochopila, že ji chci vyfotografovat a vystavit na Hive.

A tak nastává Situace 4. Pořizuji špatné fotografie. Proč jsou moje fotografie špatné? Jsou pořízené na mobilu. A já umím používat asi jen malý zlomeček funkcí, které by mi umožňoval. Fotoaparát mám nastavený jedním způsobem a vůbec nezkoumám, jak by se dal nastavit jinak.

Proč tak špatné fotografie vůbec zveřejňuji? Nedávno jsem někde napsal, že v areálu psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích se můžeme setkat prakticky se vším. Tak tímhle článkem dokazuji, že se tam můžete setkat i se žlunou zelenou.

A také jsem si dal předsevzetí napsat na Hive alespoň jeden článek týdně. Vím, že tu není nouze o pisatele, ale o čtenáře. Ale předsevzetí je předsevzetí.

Někdy by mě zajímalo, jak si překladač poradil s anglickým textem. Ale jelikož tím jazykem vládnu jen mizerně, nikdy se to nedozvím.