Reflections on a Coin I Found

I found a ten-crown coin (about 0.5 USD). It wasn't the first time, and hopefully it won't be the last. But a flurry of thoughts crossed my mind that I'd like to share.

How long could that coin have been lying there? How long had it been waiting for me? All Czech coins have an iron core. So they corrode relatively quickly. But how quickly?

I saw bundles of wood in a children’s forest park. There were signs next to them. A new bundle was created every five years. The idea was for children to see what wood looks like in nature after twenty, ten, and five years—how it decomposes.

I read that in one U.S. state, there’s a forest where scientists dispose of corpses. Of course, this is done with the consent of the person, who gave their permission while still alive. Pathologists study there to see what a human corpse looks like after varying lengths of time in different environments.

I know that cars are tested for durability in simulated accidents. I’ve also seen furniture and shoes being tested. Are coins and banknotes also tested for durability?

Do central banks have money tested for durability under various stresses? Is money intentionally exposed to various natural elements? This could be useful for forensic science. Probably for currency issuance planning as well. I don’t know. It’s not particularly important for me to find out.

But this was actually only my second series of reflections.

Našel jsem desetikorunvou minci. Ne poprvé, snad ne naposledy. Ale projel mi hlavou peleton myšlenek, o které se chci podělit.

Jak tam ta mince mohla ležet dlouho? Jak dlouho tam na mě čekala? Všechny české mince mají železné jádro. Takže relativně rychle korodují. Ale jak rychle?

V nějakém dětském lesním parku jsem viděl složené metry dřeva. Byly u nich cedulky. Každých pět let byla vystaven nový metr. Děti měly vidět, jak vypadá v přírodě dřevo po dvaceti, deseti, pěti letech. Jak se rozpadá.

Dočetl jsem se, že v nějakém americkém státě mají les, kam vědci pohazují mrtvoly. Samozřejmě se souhlasem toho člověka, který vyslovil ještě zaživa. Patologové tam studují, jak vypadá lidská mrtvola po různě dlouhém čase v různém prostředí.

Vím, že se testuje odolnost aut při simulovaných nehodách. Viděl jsem i testování nábytku a obuvi. Testuje se také odolnost mincí, případně bankovek?

Nechávají emisní banky testovat odolnost peněz při různém zatížení? Jsou peníze úmyslně vystavovány různým přírodním vlivům? Může to být přínosné pro kriminalistiku. Asi i pro plánování emise peněz. Nevím. Není to pro mě zvlášť důležité, abych si to zjišťoval. Jen mi to tak blesklo hlavou.

Tohle ale byla až moje druhá série úvah.

![]
()
This is the path I walk about three times a week. I’ve been doing this for about the last thirty years. How long had that coin been lying there? How long had that coin been lying there? I thought of my wife.

When I met my wife, to our mutual surprise, we realized we’d both worked for the same employer for seven years. We didn’t work at the same location, but we occasionally attended company events together.

We must have run into each other at least twenty times. But we didn't even notice each other. It happens. And it's possible to generalize about it, but also to be more specific.

Maybe there are many articles here on Hive that would interest me. But I haven’t opened them or discovered them. Maybe I’ve missed out on a lot of interesting opportunities, people, books, places, and experiences in my life that would have brought me joy. But I didn’t notice them.

But I see human life—and my own as well—as a wonderful journey. We’re walking down a path where an endless amount of things are literally lying around. We overlook a lot of it, but we also pick up a great deal.

Money isn’t my top priority in life at all, but with this article I’m proving that money is lying on the street. You just have to bend down to pick it up.

And, of course, we all walk different paths. On some, there’s more lying around; there are more opportunities there. On some paths, there are various pitfalls. But that’s a topic for another reflection.

I wrote this article in Czech and used an automatic translator to translate it.

Tohle je cesta, po které chodím asi třikrát za týden. Dělám to tak posledních třicet let. Jak dlouho tam ta mince ležela? Vzpomněl jsem si na svou manželku.

Když jsem se seznámil se svou ženou, k našemu společnému překvapení jsme se domluvili, že sedm let jsme společně pracovali pro stejného zaměstnavatele. Nepracovali jsme na stejném místě, ale občas jsme se zúčastnili společných akcí.

Museli jsme se potkat nejméně dvacetkrát. Ale jeden druhého jsme vůbec nezaregistroval. Stane se. A je to možné generalizovat, ale i specifikovat.

Třeba je tady na Hive mnoho článků, které by mě zajímaly. Ale já je neotevřel, neobjevil. Třeba jsem v životě minul spoustu zajímavých příležitostí, lidí, knih, míst, zážitků, kteří a které by mě potěšili. Ale já si jich nevšiml.

Ale vidím lidský život a i ten svůj jako skvělou dobu. Jdeme po cestě, na které se toho nepřeberně mnoho doslova válí. Spoustu toho přehlédneme, ale mnoho také sebereme. Díky Bohu za to.

Peníze pro mě v životě nejsou vůbec na prvním místě, ale tímto článkem podávám důkaz, že peníze se doslova válejí na ulici. Stačí se pro ně jen ohnout.

A samozřejmě, že chodíme každý po jiných cestách. Na některé toho leží víc, je tam více příležitostí. Na některých cestách jsou různé nástrahy. Ale to by bylo na jinou úvahu.

Dovolím si výzvu. Dívejte se kolem sebe! Kam šlapete, co kde lítá. Nemusíte kvůli tomu letět na druhý konec světa. Třeba leží něco úžasného vedle Vaší popelnice.