Recycled Monument / Recyklovaný pomník

This is a memorial to the victims of fascism, located in the town of Kamenický Šenov in northern Bohemia. The memorial is notable not only for its appearance but also for its history. I’ll say a few words about both.

It’s probably worth mentioning that the background of the photograph features the Church of the Nativity of St. John the Baptist, built in the late 18th century in the Classicist style. But let’s turn to the monument itself.

The town is located on barren land in the mountains. Basalt is the typical rock found here. Agriculture was not very productive here, so the glass, textile, wood, and stone industries developed instead. This monument is also built from local basalt.

I've never seen a monument like this anywhere. But I'm not much of a traveler. What's even more interesting, though, is the monument's history, which I looked up.

The monument was erected in 1912. It was intended to honor the reigning Emperor Franz Joseph I and was commissioned by a local association of military veterans. It should be noted that the local population consisted almost exclusively of Germans.

World War I broke out. The Austro-Hungarian Empire collapsed, and the dynasty fell. What was to be done with the monument? The imperial double-headed eagle was removed from the top, and the emperor’s bust was taken down from the front of the monument. A new national emblem was unveiled, along with a commemorative plaque honoring local citizens who had fallen in the Great War.

Humanity never learns. World War II broke out, preceded by the annexation of the Czech border regions by Nazi Germany. Kamenický Šenov became part of Germany, and the local Germans were conscripted into the Wehrmacht.

Further commemorative plaques bearing the names of fallen German soldiers began to appear at the memorial. There were many of them. At first they were metal plaques, later just wooden boards.

Once again, the broader historical context came to the fore in the monument’s design. Germany had been defeated, and the Germans were forced to leave the restored Czechoslovakia. The monument took on its current purpose. It became a tribute to the victims of Nazism.

The purpose of the monument has therefore remained unchanged for the last 80 years, but its appearance certainly has. I do not know – I have been unable to find out – which coat of arms was installed immediately after the war. At that time, Czechoslovakia lost Subcarpathian Rus, which also disappeared from the large state coat of arms.

The national coat of arms also changed in 1960, when we ceased to be a people’s democratic republic and became a socialist republic. (Both changes were purely formal. We were a Communist Soviet satellite.)

At present, the monument bears the Czech national coat of arms from 1993. But it was here during the period of the Czech and Slovak Federal Republic, from 1990 to 1992. Did the monument bear this coat of arms back then? I don’t know. I haven’t looked into it that thoroughly.

Why did the memorial catch my attention? Why did I start looking into it? You can see beneath the lower edge of the commemorative plaque that something else used to be engraved there. I was curious to find out what it was.

Great history unfolds all around us. And we go about our little lives. But even those little lives are shaped and moulded by that great history, whether we like it or not. And we can find evidence of this on literally every stone.

The text was written in Czech and translated into English using a machine translation tool.

Toto je památník obětem fašismu, který najdete ve městě Kamenický Šenov v severních Čechách. Pomník je zajímavý svým vzhledem, ale i historií. O obojím zkusím říci pár slov.

Asi by bylo vhodné zmínit, že pozadí fotografie tvoří kostel Narození sv. Jana Křtitele z konce 18.století vybudovaný v klasicistním slohu. Ale k samotnému pomníku ...

Město se nachází na neúrodné půdě, v horách. Typickou horninou je tu čedič. Zemědělství zde bylo málo efektivní, a proto se tu rozvíjelo sklářství, textilní průmysl, zpracování dřeva a kamene. Z místního kamene, čediče, je zbudován i tento pomník.

Nikdy nikde jsem podobný pomník neviděl. Ale nejsem velký cestovatel. Ještě zajímavější je ale historie pomníku, kterou jsem si dohledal.

Pomník byl zbudován v roce 1912. Byl určen k poctě vládnoucímu císaři Františku Josefovi I. a pořídil ho místní spolek vojenských veteránů. Je třeba dodat, že místní obyvatelstvo tvořili téměř výhradně Němci.

Přišla I. světová válka. Rakousko-Uhersko zaniklo, dynastie padla. Co s pomníkem? Z vrcholu byl odstraněn císařský dvouhlavý orel, z přední strany pomníku císařova busta. Objevil se nový státní znak a pamětní deska připomínající místní občany padlé ve Velké válce.

Lidstvo je nepoučitelné. Přišla 2. světová válka, které předcházel zábor českého pohraničí nacistickým Německem. Kamenický Šenov se stal součástí Německa a místní Němci rukovali do Wehrmachtu.

Na památníku se začaly objevovat další pamětní desky se jmény padlých německých vojáků. Bylo jich mnoho. Zpočátku kovové desky, později jen prkénka.

A opět vstoupily do vzhledu pomníku velké dějiny. Německo bylo poraženo, Němci museli z obnoveného Československa odejít. Pomník dostal svůj dnešní účel. Stal se poctou obětí nacismu.

Účel pomníku se tedy posledních 80 let neměnil, ale jeho podoba určitě ano. Nevím, nepodařilo se mi dohledat, jaký znak byl osazen těsně po válce. Tehdy přišlo Československo o Podkarpatskou Rus, která zmizela i z velkého státního znaku.

Státní znak se měnil i v roce 1960, kdy jsme přestali být republikou lidově demokratickou a stali se republikou socialistickou. (Obojí čistě formální. Byli jsme komunistickým sovětským satelitem.)

V současnosti můžeme na pomníku vidět český státní znak z roku 1993. Ale bylo tu u období České a Slovenské federativní republiky 1990 - 1992. Nesl tehdy pomník tento znak? Nevím. Zas tak hluboko jsem nepátral.

Proč mě pomník zaujal? Proč jsem si o něm začal něco zjišťovat? Pod dolním okrajem pamětní desky je vidět, že tam bývalo vyryto ještě něco jiného. Byl jsem zvědavý, co to bylo.

Kolem nás jdou velké dějiny. A my si žijeme naše malé životy. Ale i ty malé životy jsou těmi velkými dějinami tvořeny a formovány, ať chceme nebo nechceme. A důkazy o tom najdeme doslova na každém kameni.

Jsem si prakticky jist, že mé texty čtou alespoň dva lidé. Díky za to. Ale i kdybych psal sám pro sebe, přesto by mě to bavilo.