Po lopatě o lopatě

Každý z nás, každý člověk, sbíráme během života zážitky. Většinou neslané nemastné, občas silné. Kolik jich sdílíme dál? Kolik z nich doslova zemře spolu s námi? Kolik se jich předá ob generaci? Kolik jich žije po staletí ...

Některé zážitky, vzpomínky, se vážou na konkrétní místa. Některé na konkrétní předměty. Uchováváme si památky, suvenýry. Kolik takových předmětů se v rodinách předává z generace na generaci? Mění se v čase příběh - vzpomínka, která se k nim váže? Vytratí se příběh? Zmizí s ním i ta věc?

V Přemyslově rodě se dlouho předávaly lýčené střevíce a mošna. Až jednoho dne ... Snad někdy ve 12.století, se staly spoločensko - politicky nežádoucí. Ale vzpomínka zůstala. Pokud to celé není Kosmova báchorka.

Tahle lopata je ale hmotná. Odhadnete na prví pohled její původ? Její velikost? Je to lopata, nebo spíš lopatka?

Tak ještě jednou, s bezpečnostními zápalkami, pro srovnání velikosti. Víte, proč jsou ty sirky bezpečnostní a proč to nejsou sirky, ale zápalky? Ale abych se alespoň trochu přidržel tématu ...

Je to lopata! Lopata železničářská. Sloužila na lokomotivě, topič s ní přikládal pod kotel. Myslím, že je prvorepubliková. Pochybuji, že tyhle lopaty mívali takovou životnost, že by mohla pocházet ještě z c. a k. monarchie. A že by se takhle bytelná věc vyráběla za Protektorátu ... Do naší rodiny se dostala v roce 1945. A jsem u toho příběhu.

Příběh se týkal mého dědy. A on mi ho taky vyprávěl, když používal tuhle lopatu. Nevím, kolik mi bylo, když mi ho říkal poprvé. Myslím, že jsem ho slyšel vícekrát. A upřímně, ani nevím, k čemu se ta lopata u nás používala ... A že se používala, to je na ní vidět.

Takže je těsně před koncem války. Domažlicko. Američané se blíží. A přes den na obloze vládnou americké stíhačky. Hloubkaři jim říkal děda, že operovali hluboko v týlu. Taky se jim říkalo kotláři. Stříleli do kotlů lokomotiv. Přihořívá! Náš mlýn leží pár metrů od trati Plzeň - Mnichov.

Dle vyprávění dědova i jiných pamětníků, když hloubkař našel jedoucí civilní vlak, nejprve nad ním proletěl a kýval křídly. To byl pokyn pro strojvedoucího, aby zastavil, a pro lidi, aby utekli.

Hloubkař vlak sledoval. Prolétával nad ním. Až opravdu zastavil, hloubkař se díval, jak z vlaku utíkají lidi. A pak rozstřílel lokomotivní kotel. A často pokropil i celou soupravu z palubních děla a kulometů.

Znám samozřejmě historku o vlaku plném kluků z Hitlerjugend, který nezastavil, ale kluci se snažili z něj po stíhačce střílet. Nevím, jestli měli připřažený flak, nebo jen z ručních zbraní, jestli z plošin nebo z oken ... Zůstali tam všichni.

Myslím, že tenhle příběh se vypravuje všude po Českých zemích, kudy vedou koleje ... Je to taková pozdně protektorátní železniční legenda. Ale ještě nikdo mi neukázal žádný hmotný důkaz, nebo aspoň fotografii. Tahle lopata ale hmotná je, takže na dědově příběhu něco bude.

Těsně před koncem války skončil jeden vlak s rozstříleným kotlem kousek od nás. A děda s kamarádem si tam šli vzít nějaký suvenýr. Dědovi bylo 29. Klukovina. Prohlíželi si to tam. Když tu najednou ...

Nad vlakem přeletěl hloubkař a zakomíhal křídly! Děda popadl tuhle lopatu, jeho kamarád nevím co ... A zdrhali. Děda říkal, že nikdy v životě před tím a ani potom neběžel tak ryhle. A to byl sokol ... Ještě v běhu slyšeli, jak to hloubkař znovu pustil do té mašiny.

No a ta lopata je u nás už 80 let. Je vlastně kradená ... Ale za Protektorátu, to byla konec konců sabotáž. A že ji děda bolševikům nevrátil? To je taky dobře, ne?

A já teď tu lopatu zdědil. A co já s ní? Mám si ji pověsit do panelákového bytu? Spolu s milionem podobných předmětů? Ne ...

Odvyprávěl jsem synovi tenhle příběh a našel na lopatu kupce. Střelím ji za 700,- Kč. A ona bude zase sloužit na lokomotivě. Čekali jstě něco silnějšího? No, ne všechny příběhy jsou silné. Myslím, že syn to svému synovi už vyprávět nebude. Ale třeba si tenhle můj text jednou na Hive přečte ...