Muzeum legií v Praze a moje úvahy kolem něj

Podruhé vstupuji do téže řeky. Vracím se fotograficky a úvahově před Vánoce tam, kde už jsem jednou byl. Někdo navštěvuje ve vánoční čas muzea betlémů a já ... Muzeum, kde se vše točí kolem zabíjení. Jakou fotografií jsem minule skončil, podobnou i začínám.

Když se řekne zbraň ... Tak mezi 17.stoletím a polovinou I.světové války jsou to především pušky. Pušky a karabiny, abych byl přesnější. I když na skle se můžete dočíst jen o puškách. Ono by víc písmen na vitríně asi nevypadalo dobře.

Pušky mají různé ráže. Ono na nich vzhledem ke smrtelnosti účinku zas až tak nezáleží. Když Vás trefí těžký šíp malou rychlostí, je to ve výsledku stejné, jako kdyby Vás trefila malinká kulka ve vysoké rychlosti.

Karabina je zkrácená puška původně určená jízdě. Často ji používalo četnictvo. Přeci jen, pistoli účinně použijete maximálně na nižší desítky metrů. Karabinu na stovku, dvě ...

S krátkou zbraní se samozřejmě lépe manipuluje než s dlouhou. Ale zato je méně přesnější. Čím delší hlaveň, tím vyšší přesnost a dostřel.

Důstojník má pistoli, protože jeho povinností je přinutit jakýmikoliv prostředky mužstvo, aby plnilo jeho rozkazy. A když vydáte nepopulární rozkaz a máte pistoli, tak Vaše vlastní mužstvo ví, že než by na Vás otočilo pušku ... Že budete rychlejší.

Ale na jakou vzdálenost vlastně potřebujete z pušky střílet? Nejvíc si samozřejmě pamatuji československý samopal vzor 58, slavnou kosu. Účinný dostřel 3.800 metrů. Ale ke střelbě na jednotlivé cíle se používá do 400 m. Na skupinové cíle do 600 m, do místa soustředění palby do 800 m. Na letadle do 1000 m. Vlastně plýtvání. (Snad nevyzrazuji státní tajemství ...)

Další tři kilometry už kulka letí jen tak, prakticky kamkoliv ji napadne. Ale po celé dráze letu je setkání s ní smrtelné.

U všech druhů pušek a samopalů jsou důležité rychlost střelby, snadnost obsluhy, odolnost vůči prostředí a blbuvzdornost. A vedle dalších parametrů samozřejmě cena. Ono nejde jen o to zabít, ale také levně, co nejlevněji.

To jsem se zakecal u flintiček. (Flint - pazourek. Vzpomínka na materiál křesadla v křesadlovém zámku.) Ale přeci slovo o bajonetech, bodácích a útočných nožích. Na obrázku jsou také.

Na začátku třicetileté války se pěší pluky skládaly z pikenýrů a mušketýrů. (Rondašíry a jim podobné místní výstřelky a archaismy budeme ignorovat.) Píky sloužily hlavně k odražení jízdy.

Jak se válka prodlužovala a prodražovala a šetřilo se, napadlo někoho, že když si mušketýr zasune jílec meče do hlavně, stává se pro tu dobu pikenýrem, kterého můžeme tímto ušetřit. A když umístíme bodák pod hlaveň, tak mušketýr je současně pikenýrem a mušketýrem.

První pluky s tímhle vynálezem se snad potloukaly ve Francii, na jihu, v Pryrenejích kolem městečka Bayonne ...

Ale jak rozpoznat pána od kmána? Tedy důstojníka od mužstva? Aby to současně na dálku nerozpoznal nepřítel. A tak se zrodily výložky. Ve formě nárameníků, na rukávech, na klopách i pokrývkách hlavy. Fantazii se meze nekladly. I zabijáci mají tvůrčí chvilky a milují parádu a okázalost.

A než propustit za odměnu do civilu, tož metál je levnější. Stejně je většinově z neušlechtilého materiálu. Signum Laudis. Znamení chvály. Objevují se hojně během napoleonských válek a po nich.

"Jdou vojáci jdou. Bože, jaká je to krása.
Při pohledu na ně každé dívčí srdce jásá."
Se pěje v písni. No ano. Do prvního výstřelu nebo výbuchu a nejlépe krása namalovaná. Pak už to tak pěkné není.

Namalované je to vůbec lepší než vyfotografované. Takové chlapácky rozverné, sukovitě vzdorovité ... Skutečnost by pokulhávala.

I bitva je na malovaném obrázku malebnější. Granáty vybuchují kompozičně spávně, mrtví se kácejí tak, aby zabírali prostoru a pozornosti právě tak akorát ...

Jako ne že by se vojanská fotografie nedala pojmout umělecky. Hlavně v ateliéru. Na skutečném bojišti by to bylo jistě slabší.

Ale abych do článku zařadil něco trojrozměrného. Přílby a pokrývky hlavy, to je vděčné téma. A můžete je sbírat. Bez potřeby nějakého povolení, které byste na zbraně mít museli.

Na začátku Velké války ještě byla i snaha o výtvarno a krásu ...

Nevím, proč mě napadlo to sběratelství. V některých armádách měl ještě každý pluk zvláštní znak, knoflíky ... Vděčné téma pro sběratele.

Minule jsem si hodně všímal karikatur. Mám jich ještě pár na disku. Tohle je karikaturistovo podání anexe Bosny a Hercegoviny z roku 1908.

A tohle je zase představa Brest-Litevského míru. Ruskému medvědovi ty tlapy ale brzy dorostly ... U německého konzumenta reklamy se očekávala určitá míra gramotnosti. A měl v roce 1918 hlad, takže vítězství je propojeno s jídlem.

Teda, fotografie a nápady by ještě byly. Ale už se mi to zdá při sobotě tuze dlouhé. Nevím, jestli z Muzea legií bude ještě další díl. A i když ho mám za rohem, nevím ani, zda-li se tam ještě podívám.

Mám plné disky fotografií na PC a mobilu. Že něco napíšu ... Má tam i věci z roku 2023. Nějak mi schází morálka se do toho pustit. Ale přijde den ...