Jablečná úvaha

Je středa. Pracuji už jen na částečný úvazek, konkrétně asi na 68%. Mám středy volné. Zařizovací. Když nebude co zařizovat, ani nepůjdu po doktorech, napíšu článek. Takový ten svůj, úvahový, česky. Tohle je právě ten případ.

Můj milovaný deníčku ... Jablko by se nemělo zakutálet daleko od stromu. Ale synek se mi někam kutálí, kam já už nemůžu, kam já ani nedohlédnu. Můžu na něj být pyšný, můžu se jím chlubit ... Na druhou stranu, je to celkem náročné. Kdo jste otcové, najdeme v tom společnou řeč?

Tak takový povzdech na začátek. To jsme průmyslová země? Naše mládež se vůbec nezajímá o exaktní vědy. Já jsem tedy zaměřený čistě humanitně. Ale z mých spolužáků na gymnáziu jich aspoň třetina vystudovala něco s inženýrským titulem. Třetina jsou lékaři a biologové, jen třetina je nás humanitních. A pět z 35 nevystudovalo vůbec. Dnes?

V tomhle školním roce syn nastoupil na šestileté gymnázium. Ze 730 přijali třicet. Říkali jim, že jsou výběrová třída. Tak se syn nepřihlásil na žádný ze svých kroužků. Kdyby jako bylo moc práce ...

Asi po 14 dnech přišel s tím, že jako výběrová třída? To je vtip! Přihlásil se ve škole na nepovinnou latinu a nějaké mikroprocesory a mikrokontrolery, na tři olympiády a další asi tři soutěže. Od pololetí se přihlásil zase do lidušky na flétnu. Vedle zobcové i na příčnou ...

Doma se do školy neučí, výjimečně spíchne nějakou prezentaci. A jsem u jádra prvního pudla.

Školní kolo olympiády z fyziky bylo v jeho kategorii obsazeno asi 6 žáky z jeho gymnázia, do okresního kola se kvalifikoval sám. Jenomže sám z celého obvodu Prahy 7. Což prý nebylo poprvé. Takže okresní kolo psali studenti z Prah 7 a 8 dohromady. Byli celkem dva. Syn vyhrál. Dostal poukázky do LUXORu na 1400,- Kč.

Matematika. Zkrátím to. Prahy 7 a 8 vygenerovaly do okresního kola 12 žáků. Syn se umístil na sdíleném 2. až 6.místě. Loni to vyhrál. Letos říkal, že měl fakt zatmění a jeden příklad prostě nevypočítal ... Dvě stovky do ALZy.

Chemie. Na škole čtyři, v okrese pět. Byl druhý. Tři stovky do ALZy za školní kolo, dvě stě do LUXORu za okresní. Tohle byla společná kategorie 8. a 9.tříd (tercií a kvint). Takže bylo i krajské (celopražské) kolo. Předchozí olympiády končily pro jeho kategorii v okresních kolech.

V krajském kole chemie skončil 38. ze 48. Oddechl si. Přeci jen je ta škola k něčemu. Na gymnáziích se učí v primě Úvod do chemie, vlastní chemie od sekundy. Syn jako tercián měl za sebou v okamžiku konání olympiády půl roku chemie. V laboratoři byl třikrát. Všichni ostatní byli kvartáni a měli za sebou chemie tři a půl roku. Příští rok se chystá jim to nandat ...

Takže chci takhle obšírně konstatovat, že o exaktní předměty je mezi naší mládeží nepatrný zájem. Vidím to jako velký problém našeho státu, pokud si nedovezeme technickou a vědeckou inteligenci odjinud, což bych také chápal jako možné a správné řešení.

Druhé jádro. Syn se vydal do LUXORu. A jakou literaturu si tam koupil a přinesl? Viz foto výše ... Ale jen krajní knihy, Chemii a Fyziku. Příští rok už půjde do všech krajských kol. Když si patnáctiletý kluk před spaním a ve škole při nudných hodinách studuje takovou literaturu ... Je to ... Neobvyklé? Pro rodiče trochu náročné.

Třetí jádro. Jest mi reagovat na actifití hlášení @godfish -ovo. Kdo si nosí domů věci od popelnice. Já klidně. Nosím si domů užitečné věci. Nejraději zadarmo. Ze SWAPu, ze sekáče, bazaru, antikvariátu, od známého, od popelnice ... Nebo i nové.

Všechny tyhle knížky jsou z knihobudek, od kontejnerů ... A syn je čte, počítá si z nich, baví ho, obohacují ho, jak věřím.

Ale syn si koupil těch knih víc ... Prý je to vzrušující četba.

Já nevím ... Ptal jsem se synka, jestli by dokázal získat chlór. Podíval se na mě jako na poškozený mikroténový sáček a říkal něco o trapně jednoduché elektrolýze slané vody. Jen nějaká membrána že by tam byl trochu oříšek, ale primán by to asi zvládl. S yperitem by to prý bylo složitější, ale jistě řešitelné. Nevím, já tomu nerozumím. Synek věděl o chemickém útoku v tokijském metru.

On teď občas zavádí řeč na podivná témata. Měl potřebu mi vykládat cosi o výpočtu pomocí jakési permutační nerovnice ... Vím já, co to je? Není to nakonec vulgarismus? Kdyby se radši zabýval něčím užitečným! Třeba transmutací olova ve zlato ...

A vůbec. Bavilo by Vás poslouchat, že zatímco nekonečno podle synova názoru je čistě koncept, nula je jak koncept, tak číslo? A že prý nekonečna jsou různě veliká a dají se porovnávat. Používá při tom takové čarodějné zaklínací výrazy, jako třeba komplexní čísla ... Já to před nějakými 40 lety někde slyšel ... Ale úplně se mi to vykouřilo z hlavy.

A kdyby aspoň mluvil česky ... Ale on jako skoro všechna mládež tráví čas na PC a sleduje tam různé výukové programy téměř výhradně v angličtině. Tudíž se často vyžvejkne jen anglicky. Kdo si má například dohledávat, že polynoms jsou mnohočleny?

A sestavil si tabulku všech soutěží, přehlídek a stáží v exaktních oborech na příští školní rok, kterých se bude chtít účastnit. A že si mám vyřídit cestovní pas ... Protože do 18 let ho musí na některé akce doprovázet zákonný zástupce. A nevybral si jen akce ve státech EU.

Taky ode mě chce, abych s ním jako češtinář probral, jak psát motivační dopisy. A začínáme psát. Se svou třídní profesorkou domlouvá individuální vzdělávací plán. Prý se jí mám ozvat ...

Získávám takový nejasný pocit, že syn je trochu jiný než většina dnešní mládeže. Cílevědomý, soutěživý ... Po mně to teda nemá. Na jednu stranu mi dělá ohromnou radost. Na druhou ... Já mám strach.

Děkuji Bohu, že mi dal takového syna. Denně. Víckrát denně. Kdykoliv si vzpomenu. Ale nedostal jsem až příliš velký dar, který si nezasloužím? Dělám z vděčnosti na oplátku dost pro ostatní? Snažím se o to alespoň dostatečně? Taky míváte podobné myšlenky? Nebo jsem jediný magor?