Cestování za hudbou

Bydlím v Bohnicích. Všechno se tu v okolí jmenuje po polských reáliích. Nákupní centra tu máme Krakov, Visla, Odra, Nisa ... Ulice Olštýnská, Hnězdenská, ta se před revolucí jmenovala Rokossovského ...

Škola v ulici Glowackého se jmenuje Glowackého. Což se mimochodem dost divím. On je známější pod literárním pseudonymem Bolesław Prus. Jako by se u nás používala jména Václav Jebavý, Emil Frida, Kamil Zeman. Znáte je? Asi spíš pod jmény Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický a Ivan Olbracht. Ale to je jaksi úplně mimo mísu.

A aby se to nepletlo, nebydlím v Bohnicích, ty jsou až na protější straně ulici. Bydlím v Troji.

A vedle OC, obchodních center, se občas vyskytují KC, kulturní centra. Takže například sto metrů od bytu mám KC Krakov.

Je tam pobočka městské knihovny, sály, kde pořádáme členské schůze SVJ, ale taky se tam hraje divadlo, koncerty, kina, cestovatelské přednášky, SWAPY, burzy ...

Též se tam vynachází školský úřad pro Prahu 8, řediteství pěveckého sboru Osmikvítek, zkušebny pro hudební nástroje ... Tolik na vysvětlenou.

A teď hurá do knihovny. Která pořádá svoje vlastní akce.

Asi jednou měsíčně například koncert. Sto metrů od bytu, v neformálním oblečení a ještě zadarmo ... No nejděte tam!

Taky občas musím naplánovat s manželkou nějakou kulturní akci, že ... Někdy chodí i syn, tentokrát ne.

Na první fotografii vidno hudební koutek bez orchestru, na druhém s. Pokud jsou dva muzikanti orchestr.

Posluchačů asi dvacet pět. Na vánoční koncert s koledami bývá dvojnásobek. Ale těch 25 je takový standart.

Paní Malczyk je hudebnice a cestovatelka. Cestuje za hudbou. Hrály se skladby od Lisabonu po Kábul a od Trondheimu po Asuán. Zajímavé ...

Nepatřím k hudebně vzdělaným posluchačům. Nechávám se hudbou unášet, plavu na jejích vlnách. Že chromatika toho dne nebyla tak úplně evropská, to ještě poznám ... Ale mně se tóny v hlavě rozkládají do barev, případně vůní ...

Hudba ve mně vyvolává pocity. Většinou. Když zrovna nejsem na výchovném školním koncertě. Tam bývám za dozor, ne za posluchače.

Za mě vydařený večer. Žena si v rohu přemýšlela o nějakých daňových odpočtových koeficientech ... Ale prý ji to šmrdlání vůbec nerušilo. Každý jsme nějaký.

A přiznávám, že jsem od pátku 13. také na hudbu také trochu alergičtější. Synovi už nestačí pískat na flétnu zobcovou, objednal si příčnou. A v pátek přišla. Na zobcovou docela umí, na příčnou ... No, nikdo učený z nebe nespadl. Má ji pár dnů. A bez cvičení se na ni nenaučí ...

Ale zpátky do knihovny. Je to taková naše kulturní enkláva ... Asi jste si všimli na první fotografii obrazů v dáli.

Tak tady je jiná skupina výtvarného umění z jiného rohu.

Výstava je prodejní ... A pod plakátem SWAP rostlin. Ano, chodím do té knihovny rád.

Ale zpět k tomu cestování. Představují si paní Malczyk, jak s housličkami pod paží obráží kostely ve Švédsku. Nebo třeba v Bretagni. Já muzikant, Ty muzikant - předveď! Nejen kostely. Všechna místa, kde se hraje. Chápu, líbí se mi to.

Umím si představit sládky, co lezou do pivovarů. Můj táta, zemědělec, obrážel pole a stáje. I já se jako učitel dostal v rámci jakéhosi programu do cizáckých škol a cizáčtí kolegové učitelé byli u nás. Měli jsem si o čem povídat.

Ostatně, dřív se chodilo na zkušenou, i ve středověku kolotali studenti i profesoři mezi universitami ... To ještě ani neexistoval bohatě dotovaný program Erasmus.

Zkrátka, nejsem nepřítelem každého cestování. Pokud cílem není selfie před ... Na tom nezáleží, před čím. Když jde o osobnostní posun, o získávání zkušeností a vědomostí ... Proč ne.