Cestování včera a dnes

Před chvílí jsem mluvil se synem. Telefonoval z Barcelony. Šli na pláž. Jestli se budou koupat ... Podíval jsem se na předpověď. Polojasno, 20 stupňů. Teplota moře 17 stupňů. V Praze se schyluje k dešti ... Tvrdí předpověď.

Já to teoreticky vím, ale teprve teď jsem si opravdu uvědomil rozdíl v počasí mezi zemí přímořskou a vnitrozemskou. U nás je teď rozdíl v teplotách během dne asi 8 stupňů. V Katalánsku 3 stupně. Tepelná setrvačnost moře. Cestování rozšiřuje obzory, i když nikam nejedete.

No ale o tom článek nebude. Vzpomněl jsem si na svoje cestování do SSSR. Píše se rok 1983. Generálním tajemníkem UV KSSS je Jurij Vladimirovič Andropov. Jedu na výměnný zájezd do Moskvy a Leningradu. S gymnasiem Nad Štolou.

To se ovšem ještě psalo Nad štolou. I pravopis velkých písmen se od té doby změnil. Všechno se od té doby změnilo ... I když? Je dnešní Rusko o tolik jiné než tehdejší Sovětský svaz? Poprvé v životě jsem tam tehdy viděl člověka zapřaženého do pluhu. Ženskou. Co bych tam viděl dnes?

Jel jsem tehdy vlakem. Výběr z gymnázia. Kdo chtěl ... Podmínkou bylo vstoupit do SČSP. Tak jsem teda vstoupil. Byl jsem už i v SSM. Bylo mi 16. Já chtěl studovat a dělal to, co ti okolo. Moc jsem o světě ještě nepřemýšlel.

A z oken vlaku nebylo vidět téměř nic. Všude podél trati křoví. Úmyslně. Aby případný imperialistický agent nemohl zjistit, jaká je v okolí trati krajina ... Jen občas průsvit. A v něm jsem třeba viděl ten pluh.

Nepamatuji se, jak dlouho vlak jel. Přes Polsko. Přes Brest Litevský. Tři dny? Tam a tři dny zpátky. Byli jsme spolu. Spolužáci, kamarádi. Dlouhou chvíli jsme neměli.

Syn jel do Barcelony 23 hodin. Zpoždění při odjezdu 2 hodiny. Prý se rozbil autobus, tak než mu zase přitloukli kola. No, třeba aspoň řidič trochu vystřízlivěl ... Jsem syna těšil.

Z letadla vidíte tak mraky. Z vlaku nebo autobusu, pokud nejste v Rusku, vidíte těch detailů víc.

Cestoval jsem autobusem z Prahy do Neapole. V roce 2008. Věděl jsem, na co se chci cestou dívat. Je třeba rozdíl mezi Alpami shora a face to face. Viděl jsem pozůstatky zákopů a opevnění z I.světové války. Krajina, města, detaily ...

Nebo 2007 autobusem po Polsku ... Nelituji ani trochu toho nepohodlí. No, dnes už bych to nedal. Když jsem vyexpedoval syna, jel jsem do Domažlic. A ještě dnes, den poté, jsem z celkově asi pěti hodin v autě dřevěný a unavený.

Nic proti rychlocestovatelům. Ale pomalocestování má taky něco do sebe. Trochu srovnání mám. Přeci jen, byl jsem párkrát letecky v Londýně, Itálii a Řecku.

Co si z čeho kdo pamatuje, co mu to přinese, toť otázka. Žena vzpomínala, jak byla v roce 1988 se školou na výletě v Košicích. Letecky. Jediné, co si pamatuje, že spala na pokoji se dvěma učitelkami. Jinak už o tom vůbec nic neví. Tak silný nepříjemný zážitek to pro ni tehdy byl.

Jo a nebyly mobily a internet. V roce 1983. Napsal jsem za 14 dnů jednu pohlednici rodičům a jednu prarodičům. Vůbec jsem nevěděl, co se děje ve světě a doma. To dneska ...

Syn je ode mě vzdušnou čarou nějakých 1500 kilometrů. Ale v reálném čase dostupný. Může si vyhledávat informace online, může používat překladač ... Nebere ta moderní doba a technika cestování všechnu romantiku? Kdo nezažil doby minulé, asi nechápe. Jaké to asi bylo za časů Marca Pola ...

Tak syn uviděl poprvé ve 14 letech moře. Já ho uviděl v 37. To jsem také poprvé letěl letadlem. Do Řecka. No ...

V tom roce 1983 jsme si s výpravou zajeli vlakem z Moskvy do Leningradu. Tak jsem v dálce viděl Finský záliv. Ale to bych snad ani nepočítal.

Summa summárum. Já nejsem proti cestování. Jen tak nějak už necestuji. Ta Itálie se synem ... Jak dlouho ještě bude stát o moji přítomnost?

Úplně jsem to cestování ještě neodpískal. Jen bych to teď zdravotně nedal. Chci učit ještě příští rok. Pak odejdu na odpočinek. V tom roce by se mi také mohly vyřešit nějaké soukromé problémy. Třeba pak na sebe budu mít čas. Třeba se mi podaří vyzdravět ... A podniknu svoji poslední cestu.

Jo a ten předmět na fotografii .... @kraki -ho dílo. Počítám tak druhá třída, výtvarná výchova. Manželka tyhle výtvory schovává. Využíváme synovy nepřítomnosti a uklízíme. Náhodou jsem na jeho "autobus" z krabice od mléka narazil.

P.S.: Připomínám, že na komentáře neodpovídám. Mám od HiveWatchers uloženého bobříka.