Albrecht málem králem

Summary in English: This article is about a Czech nobleman living at the turn of the 16th and 17th century. Today almost nobody knows his name even in his country, let alone abroad. And yet he was the richest and most powerful man in the whole of the Bohemian kingdom in his time.

I visited one of his estates and tried to find some relics of him there. I was far from successful. The whole next article in the Czech language is full of all sorts of associations. You can read it atusing a translator.

Však jsem se o tom už rozepsal ... Navštívil jsem před pár dny Uhříněves. Podíval jsem se před tím krátce do mapy a do Wikipedie. Mají tam i zámek. Na náměstí Smiřických. Hádejte, kdo ten zámek dal postavit? No jo ...

Zámek vykukuje mezi školou vlevo a kostelem vpravo. Je veřejnosti nepřístupný. Sídlí tam jakási instituce. Takže půjdu na vrátnici a prostě se zeptám, jestli si mohu udělat pár fotek z nádvoří, případně jít i dál. Buď mi řeknou, že ano, nebo že ne. Ale proč by mě měli odmítnout?

Já pitomec! Sídlí tu Výzkumný ústav živočišné výroby. A? Slintavka a kulhavka! Je zázrak, že k nám ještě nepřeskočila z Maďarska a Slovenska. Já o té nemoci vím, že je ukrutně nakažlivá. Teď jsem se podíval do zdrojů. Tak nejběžnější je přenos kapénkami. Na vzdálenost 60 km nad pevninou a až 300 km nad mořem ... To snad musí být chyba ... Ale nezkoumal jsem to dál.

Kolem příjimaček a maturit vyženou střední školy své studenty na ředitelská volna. A naši bývalí žáci se zastaví ... Ti ze zemědělských škol říkají, že v živočišných zemědělských provozech jsou teď přísnější karanténní opatření než byla za covidu mezi lidmi. Já to vím. Ale v hlavě mi to nesepnulo. Stáří je prevít.

Takže o Smiřických bez obrázků. Co já o nich vlastně vím? Překvapivě hodně. Mám vystudovaný magisterský obor s historií. Diplomku jsem psal na Katedře světových dějin. Takže hlavní ročníkovou práci ve třeťáku jsem psal z českých dějin ... Zabýval jsem se právě 16.stoletím. Ekonomikou. To byla doba, kdy se rozhodovalo, jestli naše země bude světovou velmocí, nebo zadním dvorkem Evropy.

Smiřičtí v té době zářili jako maják ... Samozřejmě, v prvním pořadí jde vždycky o ekonomiku. A Smiřičtí se postupně vypracovali v absolutní českou špičku, srovnatelnou s nejbohatšími rody Evropy.

Když se řekne 16.století, česká šlechta... Napadnou Vás Rožmberkové? Ano, ale ... Jednak vymřeli 1611 po meči a jednak ... Byli oni vůbec bohatí?

Co má společného dnešek a 90. léta 20.století? Víc, než si myslíte. V roce 1517 upekla česká šlechta a města Svatováclavskou smlouvu. Která mimochodem zažehnala hrozbu občanské války mezi šlechtou a městy. Šlechtě bylo dovoleno podnikat. A šlechta se do podnikání vrhla po hlavě. Učila se ... Jako čeští tuneláři z 90.let.

Zakládají se pivovary, rybníky ... Důkazem úspěchu je mít co největší doménu. Kupovat stále nová a nová panství. Na dluh. Většinou. Jestli je to ekonomicky efektivní? Kdo by to počítal! A každý zneužívá své postavení ve stavovském státě k osobnímu obohacení.

Smiřičtí počítají. Snad jako jediní. Bůh suď, kde se to naučili. Oni vedou podvojné účetnictví a provozují režijní velkostatky. Za práci svým nevolníkům platí. Prý se to vyplatí ... Pche. Ostatní využívají robotu. Je to přeci zadarmo.

Takoví Rožmberkové ... Oni nechtějí mít nejefektivnější rybníky. Oni chtějí mít co největší rybníky! Kvůli dluhům prodávají Český Krumlov. Pak Třeboň. Pan Petr Vok musí prodat 2/3 svých panství, aby mu věřitelé dali alespoň chvíli pokoj. Dožívá na Bechyni. Švamberkové toho příliš nezdědili.

Smiřičtí nezačínají nějak skvěle. Do povědomí ostatní šlechty je vynesly husitské války. Kým byli před tím? Nezámožnými zemany. Snad. A nepočínají si vždy zrovna čestně a rytířsky. Jako tenkrát všichni úspěšní lidé.

V 16.století pak bohatnou a bohatnou ... A dostávám se k panu Albrechtovi. Albrechtu Janu Smiřickému, *1594. Všechno vynechávám. 22.5.1618 se koná tajná schůzka několika znamenitých českých pánů v paláci Smiřických na Malé Straně.

Druhý den se koná schůzka netajná většího množství pánů tamtéž. Kdopak je tam opíjí? Domácí pán ... Jistě také hrabě Schlick a další. Nadhazují ožehavá témata ... Až hladina alkoholu stoupne, táhne se na Pražský hrad, vytmavit to místodržícím ... Ti příbuzní a spřátelení místodržící jsou předem varováni. Neoblíbení Slavata a Martinic nikoliv. A víme, jak to dopadlo. Nebyla to Druhá pražská defenestrace. Dnes se učí, že Třetí. Tedy Třetí z těch větších ...

Albrecht Smiřický je jedním ze 30 direktorů řídících stát v době interregna, mezikráloví. A mnozí mu nabízejí své hlasy, až přijde na volbu krále. Pan Albrecht staví za vlastní peníze celý regiment. Táhne proti Habsburkům. Je energický, vzdělaný, moudrý, oblíbený, rozvážný. Samá pozitiva. Má autoritu mezi českými předáky i lidem. Nový Žižka. Nový Jiřík z Poděbrad ...

Panu Albrechtovi je 24 let. Vzpomínáte? Jiřík z Poděbrad vyjíždí do své první bitvy ve 14 letech. Do bitvy u Lipan. Stojí na vítězné straně. Tehdy se žije rychleji.

Nízký věk je výhodou. Pan Albrecht absolvoval svoji kavalírskou cestu zcela nedávno. Každý mladý renesanční kavalír vyjíždí za poznáním na okružní cestou Evropou. Na několik let. Procestuje ji křížem krážem. Halt cestování rozšiřuje obzory ... A přispívá k seznamování se s budoucími evropskými elitami, které také cestují.

Pan Adam se roku 1617 zasnoubil s německou hraběcí dcerou. Vnučkou Viléma Oranžského, nizozemského místodržího. Má vynikající příbuzné a známé. Dokonale chápe mocenské hry tehdejší Evropy. A ví, že války vyhrává ekonomika ...

Žije se rychle. Pan Albrecht umírá v listopadu 1618. Na TBC, pravděpodobně. Rodové prokletí rodu Smiřických. Bylo mu 24 let. Než mohl srdce k boji vytasit ... Rod jím tak nějak vymírá. Nebo nevymírá? Je to složitější.

Zůstává po něm slabomyslný (starší o dva roky) bratr Jindřich Jiří. Jedna sestra se spustila s kovářem. (To je ta z písně "Znám já jeden krásnej zámek nedaleko Jičína..." Fakt nemilovala ovčáčka, ale kováře. Vyloučena z dědictví.) Druhá sestra byla dvorní dámou zimní královny, Alžběty Stuartovny. S ní také prchá do nizozemského exilu.

Poručníkem a posléze i dědicem (+1630) slabomyslného Jindřicha Jiřího Smiřického se stává ještě donedávna bezvýznamný šlechtic, taky příbuzný. Jeho maminka se také psala Smiřická, i když z jiné větve, také již vymřelé. Jo ... Nějaký Albrecht z Valdštějna. Ten taky umí počítat a rozumí ekonomice. I když na konci života se šerendě přepočítal.

Dějiny jsou to, co se stalo. Tedy co si myslíme, že se stalo. Nikoliv to, co se stát mohlo. A neznají kdyby.

Kdyby se Albrecht Smiřický stal králem Albrechtem ... On věděl, že ekonomika rozhoduje války. Taková vsuvka. Anglický pozorovatel přítomný popravě "českých pánů" na Staroměstském náměstí 21.6.1621 si posteskl, že kdyby ti pánové, kteří tak statečně kráčejí smrti vstříc, stejně statečně platili daně, že by tu vůbec nemuseli být.

Ale rozumíme si, jsme Češi.
"Peníze nebo život!"
"Vemte si život, peníze mám na auto!"

Po smrti pana Albrechta nastoupila stará šlechtická garda. Která ze svých kavalírských cest znala Anglii Alžběty I. (+1603) a Francii Jindřicha IV. (+1610). Ale tahle Evropa už byla mrtvá. A nástupci těchto panovníků změnili svoji politiku o 180 stupňů. Cesta k Bílé hoře byla volná.

No ... Bělohorská porážka. Byla to vlastně taková katastrofa? Co by se stalo, kdyby stavové a královští neprohráli, nebo neprohráli tolik? Přineslo by to něco dobrého? Kdo ví. Tyhle dějiny se zkrátka nestaly.

P.S.: Jasně, ta cedule s názvem "Smiřických" není z Prahy. Je z Říčan. Ty Smiřickým chvíli taky patřily. Já to náměstí Smiřických z Uhříněvse rozmázl ... Špatný brejle, ruka se mi chěje ...

P.P.S.: Umíte si představit, že bych tenhle text říkal někde na Júťúbu na kameru? Tohle psaní mě vyloženě bavilo.